V cestování časem prostřednictvím poválečných ašských kronik se dostáváme do roku 1966. Od konce války uplynulo už 20 let. Za tu dobu se v našem městě přihodilo několik epochálních událostí. Došlo k bezprecedentní výměně obyvatel. Město, které bylo schopné za války ubytovat až 45 tisíc lidí, jich mělo nyní sotva 10 tisíc, většinu nových - bez jakéhokoliv vztahu k tomuto místu, demolice celých čtvrtí se na roky staly součástí běžného života, na dlouhých sedm let se zařazením do hraničního pásma stalo Ašsko prakticky zakázaným územím, v roce 1960 shořel evangelický kostel, dominantní stavba v Aši, žalostnou situací města se v té době zabývala vláda, která rozhodla pro jeho záchranu výstavbou panelových sídlišť s 584 byty a občanské vybavenosti.
Kroniku tohoto roku napsal opět Miloslav Kučera, ředitel ašského muzea. Do úvodu zařadil zápisy ze schůzí rady a plenárního zasedání MěNV (obdoba nynějšího zasedání zastupitelstva), kde se řeší řada problémů, například opět a opakovaně nepořádek ve městě, který dokonce tolerují orgány VB, hlavním viníkem jsou kromě nepořádných občanů stavební organizace.
Kronikář se také pozastavuje nad nezájmem občanů účastnit se plenárních zasedání, nechodí kvůli tomu, že na zasedáních se „nikdy nic nevyřešilo“. Zaznamenává také nespokojenost občanstva s vývojem ve městě, kde se hodně bourá, nevoli s fungováním bytového podniku, který ignoruje stížnosti na závady v bytech.
Opětovně se projednává špatný prospěch žáků. Do 1. ZŠ přibylo 35 dětí z dosídleneckých rodin, z toho 21 naprosto „nekvalitních“.
Byla přednesena zpráva o převýchově „cikánů“ s tím, že ve městě jich žije 137, z toho 56 do 15 let. Vyjma tří rodin jsou všechny ostatní již „aklimatizované“. Na základě rozhodnutí krajské komise byly navrženy tři cikánské rodiny k odsunu.
Rada ostře kritizuje „Máničky“, neostříhané mladé muže s vlasy až na ramena, lišící se také oblekem.
V matričním obvodu města se toho roku narodilo 339 dětí, z toho 170 chlapců, v samotném městě pak 180 dětí.
Průměrný výdělek měsíční byl u Oblastního bytového podniku 1342 korun, v nemocnici 1257 korun.
V lednu 1966 byly zrušeny hřbitovy katolický v Textilní ulici a evangelický Na Příkopech.
V květnu došlo ke smrtelnému úrazu žáka 8. třídy. Z okénka koupelny chtěl přeskočit na balkon a z desetimetrové výšky spadl na dlažbu tak nešťastně, že si roztříštil lebku.
Pionýři z 2. ZŠ začali s výsadbou 10 tisíc stromků.
V červnu utonul v rybníku pod nádražím J.N. Tělo utonulého bylo nalezeno až po usilovné námaze příslušníky armády.
Město leží v seismologickém pásmu, kde dochází k otřesům. Proto všechny objekty, které se tu staví, se jistí železobetonovými věnci a do spár mezi panely se pokládá výztuž.
Šťastnou náhodou přežil pád z druhého poschodí s odřenou bradou a boulí na čele čtyřletý Z. E. z Aše.
50 tisíc párů rukavic odeslali v červenci z n.p. Tosta do Kanady, Švédska, Švýcarska a dalších zemí, v prosinci 55 tisíc do Mongolska.
V srpnu se za krádeží pohonných hmot vydali do požární zbrojnice v Krásné dva nezletilí. Došlo ke vznícení benzínu a popálení obou chlapců. Požár byl zlikvidován místními občany.
V témže měsíci byli do vazby vzati dva občané města, vyhlášení rváči. Před kinem napadli s revolverem v ruce vojína ČSA a způsobili mu zranění na hlavě.
V listopadu převzal Městský národní výbor sodovkárnu do přímého řízení. Bude zde instalována lahvová linka ze zrušeného pivovaru, s jehož demolicí se v tomto měsíci začíná. Na místě po pivovaru je plánována výstavba další části Aše.
V prosinci byla slavnostně podepsána smlouva na výstavbu nové barevny v hodnotě 130 miliónů korun.
V posledním čtvrtletí dosáhla prodejna obuvi v Aši nejvyšší tržby na jednoho prodavače v celém Západočeském kraji.
Různé: koncem roku měla Aš 10 459 obyvatel s trvalým bydlištěm, z toho 1420 bylo důchodců, nejvyšší důchod (hornický) činil 1440 Kč, nejnižší 250 Kč, ve městě připadlo na jednu rodinu 1,7 dětí, z toho je polovina ve věku do šesti let, pokračovala výstavba 584 bytů a dalších objektů, zahájena byla stavba nové základní školy, výkupní sběrna vykoupila od občanů pět tun angreštu a 2,6 tuny rybízu.
Milan Vrbata, tiskový mluvčí Městského úřadu v Aši
