V putování po ašských poválečných kronikách se posouváme do roku 1950, respektive také do roku 1951, neboť tato kronika byla psána pro oba roky současně. Zajímavostí je, že na rozdíl od předešlých textů, zaznamenaných psacím strojem, byla tato dvouletá kronika psána ručně, navíc se na její tvorbě podíleli hned tři autoři – část napsal Václav Anderle, další část Sonja Bolková, která skončila v říjnu 1951, zbytek roku pak ale až v roce v roce 1957 zpětně dopisoval JUDr. Jaroslav Pechman.

Kronika obou uvedených let je na rozdíl od předešlých z pera Václava Anderleho nudným čtením, zřejmě kvůli tomu, že je vedena dle jakési směrnice, evidentně zavádějící tvrdou cenzuru. V Aši se hlavně pracovalo, brigádničilo, schůzovalo, manifestovalo, nadšeně se plnily závazky, přejmenovávaly se ulice a do hlav vtloukala propaganda.

Příkladem nabízeného kulturního vyžití může být představení souboru sovětských písní a tanců Svazu československo – sovětského přátelství. Na programu byl běloruský tanec Bulba, estonský tanec, rudoarmějský tanec, ruský tanec, tanec kolchoznické mládeže a ukrajinský tanec. V kronice se uvádí, že obecenstvo nadšeně tleskalo.

Pár zajímavostí se mi přesto podařilo najít.

 K 15. dubnu 1950 měla Aš 11 011 obyvatel, z toho 7296 Čechů, 2 025 Slováků, 1582 Němců a 108 cizinců.

V srpnu se vyskytla hromadná otrava žaludku ze zkaženého jídla. Postiženými byli strávníci v závodní jídelně Tosta.

V opuštěných domech se začalo s hromadným hubením přemnožených krys.

V měsíci říjnu 1951 bylo v ašském okrese zřízeno pohraniční pásmo. Obyvatelé obdrželi do občanských průkazů zvláštní razítko, opravňující k pobytu v okresu. Samozřejmě, že ašští pracující uvítali toto opatření pracovními závazky. V kronice se uvádí, že problémy s tímto opatřením měli například příbuzní, kteří chtěli navštívit své blízké v Aši. Ti si museli ve svém bydlišti na SNB zajistit propustku s omezenou platností, pokud návštěvu odložili, propustka propadla a museli pro novou.

Na fotografii je dnes již neexistující Dělnický dům ve Vysoké ulici. Na konci 40. let plnil funkci kulturního střediska, později jako sklad obilovin, zbourán byl v 80. letech.

Kronika let 1950 a 1951 zde: File.ashx

Milan Vrbata, tiskový mluvčí Městského úřadu v Aši