Vzhledem k poměrně dobré čtenosti mého „putování“ po kronikách města Aše po 2. světové válce, jsem se rozhodl ještě nějakou dobu v této aktivitě pokračovat. Nyní se tedy zaměřím na rok 1948, který byl rokem zlomovým, znamenajícím jednačtyřicet let komunistické totality.
Ženy vedou. Zatímco při volbách v roce 1946 bylo zapsáno 1949 mužů a jen 1309 žen, o dva roky později byl poměr mužů a žen ve voličských seznamech 3082:3258. Mužů tedy za tyto dva roky v Aši přibylo 1133, žen skoro dva tisíce, přesně 1949.
Do Aše přicházejí reemigranti z Rumunska.
Loni (1947) byl při přestřelce s Němci zraněn strážmistr Kintr. Ten samý příslušník se s Němci střetl i v tomto roce, kdy při přestřelce jednoho Němce z Rehau zastřelil a druhého těžce zranil. Němci si prý chtěli na našem území obstarat potraviny.
Velká zpronevěra v Aši: Národní správce Čácha v továrně na gumové zboží Wunderlich zpronevěřil zboží za tři milióny korun.
Začátek roku byl už ve znamení prvního bourání starých domů. Týkalo se bloku domů za pomníkem Goetha na náměstí dr. E. Beneše. Do budoucna je počítáno se zbouráním stovek domů.
Únor 1948 (zajímavý slovník v doslovné citaci kroniky): Akční výbory prováděly očistu na pracovištích, v živnostech i v průmyslu. Řada osob a provinivších se proti národu a lidu byla „vyakčněna“.
„Vyakčnění“ pak utíkali, pokud to stihli, do ciziny přes Německo, kronika uvádí v této fázi na 200 lidí.
Z Aše odjíždí skupina jugoslávských učňů, kteří se u nás učili výrobě textilu. Na rozloučenou obdrželi nové oděvy.
V dubnu byl „instalován“ nový evangelický farář Drahokoupil. Připomenuto v této kronice bylo, že evangelický kostel je nejpozoruhodnější stavbou v Aši, s kapacitou až pět tisíc věřících.
Volby do národního shromáždění: V ašském okresu volilo kandidátku Národní fronty 97 % voličů, v obcích Trojmezí a Horní Paseky pak 100 %.
Město Aš pronajalo své bavorské lesy německé obci Neuhausen.
Na Ašsko bylo přijato 33 dětí z Řecka. Jednalo se o potomky partyzánů a bojovníků proti tamějšímu režimu.
V Aši začal vycházet věstník pod názvem Ašsko. Vyšel pouze čtyřikrát, neboť jeho autor Zdeněk Vrbický utekl po únorových událostech se svou anglickou manželkou do Německa.
V října roku 1948 došlo na přejmenování většiny obcí na Ašsku. Německé názvy byly nahrazeny názvy českými. Název Aše se neměnil, ale pouze počeštil. Měnily se i názvy některých míst, a tak se například Hainberku začalo říkat Háj.
V listopadu se v Aši řešily otázky osídlení cikány, kteří svým chování zavdávali příčiny ke stížnostem obyvatelstva. Obyvatelstvo nechce nic jiného, než aby zachovávali čistotu, pořádek, nežebrali, nestěhovali se neustále z místa na místo, a hlavně, aby se zapojili do budovatelského úsilí. Že to jde, je vidět na několika cikánských rodinách, jejichž příslušníci řádně pracují a žijí normálně jako každý jiný obyvatel města.
Klementu Gottwaldovi, prezidentu republiky zastupitelstvo udělilo čestné občanství města Aš.
V roce 1948 byla na Ašsku dobrá úroda, v dalších letech se má místní zemědělství, kvůli drsnějšímu klimatu, zaměřit na živočišnou výrobu – chov prasat, hovězího dobytka a ovcí.
Kompletní text Kroniky města Aše 1948 od kronikáře Václava Anderleho zde: File.ashx
Foto: Goethovo náměstí už bez většiny budov, s torzem evangelického kostela. Foto p. Vyhnánek, pravděpodobně 80. léta.
Milan Vrbata, tiskový mluvčí Městského úřadu v Aši
