Mladý, sympatický a talentovaný. To je Honza Maňkoš z Aše. Potkali jsme se, jak už to tak bývá, náhodou. Je ale pravda, zase až taková náhoda to taky nebyla. Oba podporujeme Klubík štěstí denní stacionář z.ú., který se zabývá péčí o hendikepované děti.

Důvod, proč jsem si Honzu vybrala k rozhovoru do Listů Ašska, je ten, že se stal finalistou 23. ročníku prestižní celorepublikové soutěže Tvář roku.

Začneme však pěkně od začátku. Honzo, Ty studuješ momentálně střední školu gastronomie v Praze. Baví tě to?

Baví mě moc. Jsem ve druhém ročníku a školu studuju dálkově. Je to hlavně o samostudiu, hodně se musím připravovat sám. Dvakrát až třikrát za měsíc jedu do Prahy, kde mám školu vždy v pátek a v sobotu. Potom mám volno.

Vím o tobě, že máš rád filmové herectví. Jak jsi se k tomuto oboru dostal?

S maminkou jsme byli na dovolené. Vždycky jezdíme s velkou skupinou lidí, jsou tam většinou i kamarádi z Prahy. A pokaždé je tam i někdo nový. No, a jednoho dne se tam objevila kamarádka jedné mé kamarádky, která se už delší dobu věnuje herectví. Dost jsme si o tom spolu povídali a já jsem se jí nějakým zvláštním způsobem zalíbil, a tak se mě zeptala, jestli bych to nechtěl zkusit. To byl můj první impulz k tomu, abych to zkusil.

A ono to vyšlo! Který film nebo seriál jsi točil jako první a co jsi měl za roli?

První byl seriál Táta v nesnázích, kde jsem hrál studenta gymnázia.

Co potom následovalo?

Druhý, zhruba za tři čtvrtě roku, byl už film od Kazmy ONEMANSHOW: The Movie. Tam jsem byl v komparzu jako host restaurace. Zatím naposledy jsem hrál studenta vysoké školy ve filmu Vlny Jiřího Mádla, který by měl jít do kin teď v létě. Tohle bylo zatím nejnáročnější natáčení, co jsem zažil. Ve dvě hodiny odpoledne jsme museli být připravení v ateliérech na Nově, kde nás nakostýmovali, nalíčili, upravili nám vlasy, aby to vypadalo na tu dobu, protože děj se odehrává v roce 1968. Točilo se potom asi do čtyř hodin do rána. A další den to pokračovalo znovu, takže to bylo hodně náročné.

Jak se mladý člověk z Aše, jako jsi ty, dostane do filmů a seriálů?

Já osobně jsem se přidal do různých facebookových skupin týkajících se komparzního herectví a agentury tam přidávají různé poptávky. Například hledáme muže ve věku 20 až 25 let. Vždy je tam uveden email nebo telefonní číslo. Vyplnil jsem tedy do emailu, co bylo v požadavcích, a čekal jsem, jestli to vyjde, nebo ne.

Uvažuješ o tom, že by ses v budoucnu přihlásil na nějakou uměleckou školu?

Ta myšlenka tam už samozřejmě byla.

Lákalo by tě třeba zahrát si i v divadle, nebo tě uchvátil jen film?

Divadlo mě právě úplně neláká. Vidím se spíš na tom filmovém plátně v kině nebo v televizi než na divadelním jevišti.

Kromě filmového herectví, baví tě ještě něco? Máš třeba nějaký sen?

Ano, to mám. Týká se „dýdžejování“. Zhruba před rokem a půl mě kamarádi vyvezli do Karlových Varů, kde jsem si to mohl i vyzkoušet a hodně mě to tehdy chytlo. Koupil jsem svůj první DJ pultík a učím se.

Dostáváme se k tomu, proč jsme se vlastně spolu dnes sešli. Je to prestižní soutěž Tvář roku. Popíšeš nám, co to je za soutěž?

Není to klasická soutěž krásy. Je rozdělená do dvou kategorií, kde soutěží holky a kluci od 15 do 25 let. Vítězové jsou tedy dva, a to holka a kluk. Výhoda je v tom, že v porotě jsou lidé z různých modelingových a hereckých agentur, fotografové, režiséři a producenti. Takže pokud se stane, že tu soutěž nevyhraješ, tak si tě může všimnout například ten producent nebo fotograf a je velká šance rozjet kariéru.

Jak a kdy ses dozvěděl, že tě vybrali?

Bylo to opět ve chvíli, kdy jsme jeli s mamkou na dovolenou (smích). Rozbaloval jsem zrovna stan a volalo mi cizí číslo. Samozřejmě jsem to zvedl. V jedné ruce jsem držel kolík od stanu, v druhé ruce telefon, kde se ozvalo: „Dostal jste se do finále!“ Prosím? Vůbec jsem tomu nevěřil. Večer jsme to všichni oslavili. Maminka byla moc nadšená. Rád bych jí touto cestou moc poděkoval za veškerou podporu, co mi dává.

Užili jste si i týdenní soustředění v Chorvatsku. Jaké to bylo?

Bylo to skvělé. Bydleli jsme v hotelu ve městečku Drvenik. Každý den byl pro nás vytvořený speciální program. Nejzajímavější asi byl den, kdy jsme si měli na večer připravit jednu zprávu o počasí, jednu sportovní zprávu a tři hlavní zprávy. A tyhle všechny zprávy, které jsme museli umět nazpaměť, jsme večer přede všemi přednesli na kameru.

Na kdy je naplánovaný finálový večer?

Bude to ve čtvrtek 18. července v FU Club & Longue v Praze a bude se to živě vysílat v internetové televizi.

Jak probíhá ten finálový večer? Víš to už v této chvíli?

Ano, určitě. Všichni soutěžící se představí, pustí se úvodní sestřih a každý máme zadanou volnou disciplínu. Jakou mám já, to bohužel nemůžu dopředu prozradit.

Budeme ti všichni moc držet palce, ať to dopadne podle tvých představ a samozřejmě ti přejeme hodně štěstí a úspěchů v celém životě.

Irena Benešová

Rozhovor vyšel 10. 4. v Listech Ašska