Starosta Aše Vítězslav Kokoř o své cestě, devadesátkách, digitalizaci, sportu i o tom, proč věří, že Aš má před sebou nejlepší roky

„Politika mě vždycky zajímala. Vlastně už jako kluka,“ říká starosta města Aše Vítězslav Kokoř a usmívá se. „Zatímco ostatní si kupovali komiksy nebo hračky, já jsem si pořizoval spisy Marxe a Lenina. Ne proto, že bych byl komunista, ale protože mě fascinovalo, jak společnost funguje. Chtěl jsem pochopit, proč se lidé chovají, jak se chovají a jak se dá svět řídit jinak.“

Už tehdy se v něm začal projevovat člověk, který nechce jen přihlížet. „Vždycky jsem byl trochu rebel,“ říká s klidem, „ale ne ten, co všechno boří. Spíš ten, kdo má potřebu věci měnit.“

Narodil se v Opavě, ale kořeny jeho rodiny sahají do Prahy, kde jeho prarodiče vlastnili hotel Vltava. Po druhé světové válce byl znárodněn a rodina skončila v pohraničí, v Chebu, kde se jeho maminka seznámila s vojákem z Opavy – a tam se narodil i on. „Po rozvodu rodičů jsme se vrátili zpátky do Chebu a nakonec mě život zavedl až do Aše,“ vzpomíná.

Samostatnost, kterou člověk nezíská z knih

Dětství a dospívání strávil v Chebu, kde navštěvoval 1. ZŠ. Později nastoupil na vojenskou školu spojovací techniky. „Bylo mi čtrnáct. Byla to zkušenost, která mi dala víc než jakýkoli jiný typ vzdělání. Naučila mě samostatnosti, zodpovědnosti a řádu,“ říká starosta Aše.

„Ta škola byla paradoxně svobodnější, než by člověk čekal. Učitelé tam nebyli tolik ideologicky zatížení jako na základkách, kde vládly zasloužilé soudružky. Na vojenské škole byli lidé normálnější, věcnější,“ vzpomíná.

Vojenská uniforma pro něj ale nikdy nebyla snem. „Nikdy jsem se neviděl jako voják z povolání. Chtěl jsem svobodu, chtěl jsem se rozhodovat sám,“ uvádí starosta Kokoř.

Devadesátky a podnikání: doba, kdy šlo všechno

Po revoluci se vrhl do podnikání. „Byly to doby, kdy člověk mohl začít prakticky s čímkoli. Stačilo mít odvahu. A já jsem ji měl,“ říká prostě.

„Začal jsem s novinovým stánkem v Kamenné ulici. Lidé tehdy měli obrovský hlad po informacích, po novinách, po západním zboží,“ vzpomíná starosta Aše. Postupně vznikla síť trafik a stánků, které zásobovaly město tiskem, časopisy a novinkami. „Byl to podnikatelský adrenalin, ale zároveň výborná škola života. Naučil jsem se chápat, jak funguje trh a co znamená odpovědnost,“ doplňuje.

„Byla to doba, kdy se lidé nebáli. Všichni něco zkoušeli, všechno bylo nové. Vznikaly firmy, obchody, restaurace, všude se dalo začít. Člověk ráno otevřel noviny a věděl, že ten den bude jiný než ten včerejší. Dnes se to těžko vysvětluje generaci, která už vyrůstala ve stabilitě,“ pokračuje starosta Kokoř.

Podnikání mu dalo přirozený tah na branku, ale také empatii k lidem, kteří něco tvoří. „Dnes, když jednám s podnikateli, rozumím jim. Vím, co znamená zodpovídat se každý měsíc sám sobě, shánět zakázky, platit mzdy, zvládat nejistotu. Ta zkušenost se prostě nezapomíná,“ říká starosta Aše.

Sportovní srdce Aše

Ihned po revoluci se pustil i do sportu. „Založil jsem samostatný volejbalový klub Aš, který se postupně probojoval až do druhé ligy,“ říká hrdě. Později založil badmintonový oddíl na zelené louce – sport, který tehdy v Aši neměl žádné kořeny. „Dnes je to celostátně respektovaný klub s vlastními inovativními prvky, které přebírají i jiné oddíly v republice. Prozatímním vrcholem ašského badmintonu bylo pořádání Mistrovství ČR starších žáků,“ doplňuje.

Od podnikatele k občanské iniciativě

K veřejnému dění měl vždy blízko. „Nikdy jsem nebyl lhostejný. Psával jsem předsedům stran, ministrům i premiérům. Chtěl jsem, aby někdo přišel do Aše a podíval se, jak to tu opravdu je,“ vypráví.

V době, kdy se Aš potýkala s odlivem firem i lidí, začal systematicky upozorňovat na strukturální problémy regionu. „Napsal jsem desítky dopisů a výzev. Jen málokdo reagoval. Až tehdejší premiér Andrej Babiš mi odepsal, že se na Aš podívá. Pozval mě na úřad vlády a určil ekonomického poradce, který se měl naším regionem zabývat. Byl to první moment, kdy jsem měl pocit, že někdo naslouchá,“ říká.

Z občanské iniciativy se tak postupně stala politika. „Nikdy jsem netoužil po funkcích. Ale když vidíte, že něco nefunguje a máte představu, jak to změnit, tak prostě jdete a zkusíte to. Já jsem zkusil,“ dodává s úsměvem.

Lex Aš: město jako laboratoř budoucnosti

Dnes se o něm mluví jako o starostovi, který se snaží z Aše udělat modelový region. V centru jeho práce stojí projekt Lex Aš, který by měl pomoci strukturálně slabým oblastem znovu ožít.

„My jsme nepřišli s žádnou exotikou,“ uvádí starosta Aše. „V Polsku mají čtrnáct speciálních ekonomických zón, v Itálii po zemětřesení zavedli dočasné daňové úlevy, aby se region zvedl. My jsme jen přenesli ověřený princip do českých podmínek.“

Podstatou Lex Aš je využití daňových nástrojů místo dotací. „Dotace vám opraví fasádu, ale nevrátí život dovnitř. Daňové pobídky naopak vytvářejí motivaci. Umožní firmám i lidem v regionu zůstat, investovat a růst,“ vysvětluje starosta Kokoř.

Zpočátku to bylo těžké, dnes se jeho návrhy objevují v odborných debatách i strategických dokumentech. „Na začátku se tomu smáli, říkali, že je to sci-fi. Dnes o Lex Aš mluví odborníci i univerzity jako o modelu, který by mohl inspirovat celé Česko,“ pokračuje starosta Aše.

„Nám nejde o to, aby sem stát poslal další dotace. My chceme, aby se z Aše stal organismus, který dýchá vlastními plícemi. Aby se sem vyplatilo investovat, aby se tady firmám dařilo, a aby tu lidé našli práci, která má smysl,“ dodává.

Když se město stane tématem v Praze

Aš se díky svému přístupu stala příkladem regionu, o kterém se začalo mluvit i na vládní úrovni. „To, že jsme si získali pozornost, je důležité. Ale důležitější je, že jsme ukázali, že i malé město může mít vlastní vizi a může mluvit se státem jako partner, ne jako prosebník,“ říká starosta Aše.

S podporou univerzit i ekonomických expertů vznikl strategický dokument, který by mohl sloužit jako šablona pro další města. „Lex Aš není o politice. Je o principech, které dávají smysl: spravedlivé daně, možnost růstu a rovné podmínky. To je všechno,“ doplňuje.

„Dnes se o nás mluví v souvislosti s inovacemi, s pilotními projekty a s chytrými řešeními. To je pro mě satisfakce,“ říká starosta Kokoř.

Zároveň ale zůstává nohama pevně na zemi. „Politika je běh na dlouhou trať. Musíte mít trpělivost. A taky umět přijmout, že některé věci prostě nestihnete vy, ale až ti po vás,“ dodává s rozvahou.

Město uvnitř: atmosféra, respekt a spolupráce

Vedle velkých vizí je pro něj klíčová i atmosféra ve městě. „Když jsem nastupoval, cítil jsem napětí. Rivalitu, rozdělení, nedůvěru. Chtěl jsem to změnit,“ vzpomíná.

Postupně se mu podařilo nastavit otevřenější přístup. „Vždycky říkám: kdo chce pro město pracovat, je vítán – bez ohledu na stranu nebo názor. Mě zajímá výsledek, ne příslušnost,“ uvádí starosta Aše.

Zavedl i tradici, která má symbolický přesah – Čestnou radu starostů. „Pozval jsem všechny žijící bývalé starosty, protože každý z nich městu něco dal. Platím to ze svého, není to z městských peněz. Ale myslím, že je správné ukázat úctu těm, kteří tu byli před námi,“ říká starosta Kokoř.

O bývalé starosty se zajímá, zve je na důležité události, posílá přání k narozeninám. „Chci, aby cítili, že město si jejich práce váží,“ dodává.

„Když chcete vést město, musíte mít respekt k historii i k lidem, kteří tu pracovali před vámi. Já jsem si vědom, že navazuju na práci jiných, a snažím se ji posunout dál. A tak by to mělo být vždy,“ říká.

Digitální radnice a řízení pomocí technologií

S novou érou přichází i nové nástroje. „Dokončil jsem studium MBA zaměřené na digitalizaci a moderní technologie,“ říká starosta Aše.
„Umělá inteligence, projektové řízení, automatizace – to jsou věci, které nám šetří čas,“ vysvětluje.

Na radnici postupně zavádí moderní projektový software, který sleduje úkoly napříč odbory. „Když se dřív něco zadalo, putovalo to od člověka k člověku a po půl roce nikdo nevěděl, kde to skončilo. Teď máme systém, který to hlídá. Každý vidí, co má dělat a v jaké fázi to je. To je obrovský krok kupředu,“ říká.

Digitalizace podle něj není cíl, ale prostředek. „Nechci, aby z úřadu zmizel lidský kontakt. Ale chci, aby úředníci měli víc času na lidi – ne na papíry,“ uvádí starosta Kokoř.

„Ještě bych rád doplnil, že chci, aby radnice poskytovala lidem špičkový a moderní servis,“ dodává.

„Nechci skončit v politické bublině,“ pokračuje. „Rád se obklopuji chytrými lidmi, chodím do hospody a strašně rád argumentuji.
Pro politika je strašně důležité mít pravdivou zpětnou vazbu, aby neblbnul a nezamiloval se do sebe,“ dodává s úsměvem starosta Aše Vítězslav Kokoř.

Do budoucna chce, aby Aš byla městem, které technologie používá rozumně: „Chci, aby se tu testovaly nové nápady – chytré parkování, komunikace s občany přes aplikace, sdílené systémy. Malé město může být laboratoř, kde se věci zkoušejí rychleji než ve velkých centrech.“

Město na hranici, které chce být vidět

Žít v Aši znamená být na pomezí – geograficky, kulturně i ekonomicky. „Vedle nejbohatšího regionu Německa leží jeden z nejchudších regionů Česka. To je paradox, který dlouhodobě nemůže fungovat,“ uvádí starosta Aše.

Podle něj město potřebuje vlastní ekonomickou základnu, ne jen spoléhat na práci za hranicemi. „Kdyby se něco v Německu stalo, lidé by přišli o práci a Aš by ztratila obyvatele. My potřebujeme, aby se tady znovu vyrábělo, tvořilo, podnikalo,“ doplňuje.

Často se setkává s názorem, že Aš je „daleko od všeho“. „Já to vidím jinak – my jsme uprostřed Evropy. Kousek do Saska, kousek do Bavorska, do Karlových Varů hodinu. Aš má výjimečnou polohu, jen ji musíme umět využít,“ říká.

Město, které se mění

Za poslední tři roky se Aš proměnila i navenek. „Opravujeme bazén, AKS, sportoviště, budujeme nové byty. Hodně se nám rozbíhá cestovní ruch a stále objevujeme jedinečnost ašské historie,“ říká starosta Aše.

„Máme nejčistší ovzduší v Česku – na úrovni vzdušných lázní. Hodně dbám na symboliku a patriotismus. Chci, aby se lidé z Aše cítili hrdí, že tu žijí. Aby měli kam jít s dětmi, kam si sednout na kávu, kam vyrazit za kulturou,“ doplňuje.

Mladí, budoucnost a víra ve změnu

Zvláštní kapitolu věnuje mladým lidem. „Chci, aby mladí cítili, že Aš je město, které s nimi počítá. Aby měli důvod tu zůstat – nejen proto, že tu mají školu, ale protože tu vidí budoucnost,“ vysvětluje starosta Aše.

Podporuje studentské projekty, stáže i účast mladých na městských akcích. „Když vám sedmnáctiletý kluk po prezentaci řekne, že by chtěl jednou dělat pro město, víte, že to má smysl,“ dodává.

„Já si přeju, aby generace, která teď vyrůstá, měla víc odvahy, než jsme měli my. Aš potřebuje lidi, co budou chtít tvořit, ne odcházet. A já chci, aby věděli, že dveře na radnici mají otevřené,“ dodává starosta Kokoř.

O politice bez patosu

Když se ho zeptáte, jestli ho jeho práce stále baví, odpoví bez váhání: „Baví mě, protože je každý den jiná.“
A jestli chce po příštích volbách pokračovat? „Ano. Chci dotáhnout to, co jsme rozjeli. Ale nebude to navždy. Druhé volební období bude moje poslední. Už teď vím, že po něm chci odejít se vztyčenou hlavou,“ říká.

Nechce dělat politiku jako marketing. „Lidé sami rozhodnou, jestli má moje práce smysl. Pokud ano, budu pokračovat. Pokud ne, předám řetěz jinému a pomůžu dál, jak budu moct,“ doplňuje starosta Kokoř.

„Můj cíl je jednoduchý – předat město s jasnou vizí, správným směrem, s fungující strukturou a s atmosférou spolupráce."

Katty Butaki