Aš – Zahajovací koncert letošního festivalu Ašské jaro patřil nevšednímu propojení dvou hudebních světů. Multiinstrumentalista Radim Zenkl a Pavel Bořkovec Quartet nabídli publiku v kulturním centru LaRitma večer postavený na precizní souhře, promyšlené dramaturgii a výrazné hudební poetice.
Program byl pestrý, ale přitom kompaktní. V úvodu Zenkl zmínil, že ačkoli pochází ze severní Moravy, je v Aši už počtvrté – dvakrát jako turista, jednou jako host kapely Vlasty Redla a tentokrát se samostatným projektem, ve kterém představil své autorské skladby a následně se společně s kvartetem věnoval i hudbě inspirované keltskou tradicí - např. píseň Eleanor Plunkett od irského skladatele a harfeníka Turlougha O´Carolana. Silným momentem večera byla interpretace písně O´ Fortuna – původně básně z gotického díla Carmina Burana, kterou zhudebnil německý skladatel Carl Orff a diváci ji slyšeli v podání Zenklova didgeridoo s kvartetem v novodobém aranžmá. Další magická chvíle přišla s duchovní písní Amazing Grace, kterou Zenkl zahrál na alpský roh a postupně se přidal i Pavel Bořkovec quartet. Tato známá křesťanská píseň, jejíž text napsal anglikánský kněz a bývalý kapitán otrokářské lodi John Newton a publikoval ji v roce 1779, zazněla v mimořádně soustředěné atmosféře.
Do programu byla zařazena také skladba Spirit of God od James E. Moore či Koncert v D dur od Antonia Vivaldi. Samostatně se představil i Pavel Bořkovec Quartet, který zaujal provedením dvou vět z tzv. „Amerického kvartetu“ – tedy Smyčcovým kvartetem č. 12 F dur, op. 96 od Antonína Dvořáka. Nezahálelo ani místní klavírní křídlo, na které Zenkl společně s violistou PB Quartetu Matějem Roupou zahrál vlastní skladbu Šťastné návraty.
Koncert, který se nesl ve znamení precizně vystavěného programu, vynikl detailní souhrou i citlivou dynamikou. Publikum oceňovalo zejména čistotu provedení a promyšlenost celého večera.
Bezprostředně po koncertě nešetřili návštěvníci chválou. „Bylo to nesmírně čisté a přitom emotivní. Každý tón měl své místo,“ hodnotila jedna z posluchaček. Další z diváků dodal: „Překvapilo mě, jak přirozeně spolu ty nástroje fungují. Člověk by čekal kontrast, ale ono to bylo dokonale propojené.“
Pozitivně večer vnímali i samotní účinkující. „Měli jsme skvělé publikum, které opravdu poslouchalo. To je pro nás vždycky zásadní,“ řekl po koncertě Radim Zenkl. Členové kvarteta ocenili především soustředěnou atmosféru sálu: „Publikum reagovalo citlivě na detaily, což je pro komorní hudbu ideální.“
Závěr koncertu patřil bouřlivému potlesku, po němž si posluchači vyžádali přídavek – autorskou skladbu Radima Zenkla „Kývalka". Ten symbolicky uzavřel jejich část večera, která podle mnohých nastavila letošnímu ročníku Ašského jara velmi vysokou laťku.
Simona Lukášová
