Leden a únor bývají po Vánocích někdy nazývané jako takzvané mrtvé měsíce. Nic moc se neděje, všichni vstřebáváme vánoční zážitky a snažíme se alespoň trošku si odpočinout od celého toho vánočního shonu. To ovšem neplatí pro Tomáše Rudolfa, který už během těchto měsíců plánuje a vymýšlí nové akce pro Ašáky.

První Ašské trhy se pod Vaším vedením uskutečnily v dubnu 2022. Co Vás vedlo k tomu trhy tady v Aši vůbec uspořádat?

Nápad jsem dostal už v roce 2021. Tehdy panovala v Aši atmosféra, kdy si všichni stěžovali na to, co se nám pohybuje po městě za lidi. Šel jsem se tehdy podívat na Poštovní náměstí, které má být to nejreprezentativnější místo v Aši, ale z hlediska osazenstva, které jsem tam viděl, nedivil jsem se, že zde nikdo mimo nepřizpůsobivých nemá chuť trávit čas. Bylo omšelé, neudržované a mně jako rozenému Ašákovi tohle nedělalo vůbec dobře. Nehledě na nulovou nabídku služeb. Hledal jsem způsoby, jak náměstí oživit, jak udělat z centra města místo, kde se lidi budou moci potkávat a trošku jim to město vrátit. No a napadly mě trhy. V tu dobu jsem často slýchal ještě další problém, a to ten, že spousta malých podnikatelů naráží na problém sehnat adekvátní zázemí. V tom případě se nabízelo dát jim právě prostor trhů k vlastní prezentaci.

Díky Ašským trhům se rozvinula například Petra Blaženková, která na prvních trzích prodala veškeré svoje zásoby obrázků, které měla, a motivovalo ji to k dalšímu rozvoji.

Máme tady holky, které pečou výborné koláče a na trzích dostaly možnost je prodávat. Dále máme třeba Petra Fiedlera, který se na trzích může prezentovat se svým broušením nožům. A mohl bych jmenovat další a další.

Ale prvotní úkol, který jsem si dal, bylo to, abych na Poštovním náměstí alespoň jeden den v měsíci nevídal nepřizpůsobivé, ale prostě Ašáky, kteří na tom náměstí mají být, mají se zde potkávat a má jim tady být dobře.

Od nápadu ale někdy vede dlouhá cesta k samotné realizaci...

Poměrně dlouhou dobu mi trvalo přesvědčit ještě tehdejší vedení města k nákupu stánků, protože to nebyla úplně levná záležitost. Musel jsem je přesvědčit, že to myslím vážně. Ve chvíli, kdy bych jim nedal jistotu, že to vážně opravdu myslím, tak by stánky asi nekoupili.

Byl jste na to sám, nebo jste měl i nějaké pomocníky?

Na začátku jsem si tu pestrou škálu prodejců včetně doplňkových akcí zajišťoval sám. S akcemi mi hodně pomáhala paní Anna Šochová. Svými tematickými výstavami krásně zapadla do konceptu trhů a od té doby je jejich nedílnou součástí.

Druhá byla Petra Blaženková, kterou jsem přizval hlavně kvůli jejím obrázkům. Postupem času se ukázalo, že miluje práci s dětmi, a tak jsme začali dělat divadýlka a různé akcičky pro děti. Společně se často převlékáme do kostýmů různých pohádkových bytostí a zpestřujeme tak trhy nejen dětem, ale i sobě. S fyzickou prací mi pravidelně pomáhá můj dobrý kamarád Yavor, který má v Aši stavební firmu.

Na trzích je vždy i nějaký ten kulturní doprovodný program. Vystupující jste si zařizoval tehdy ještě sám. Od loňských Adventních trhů v Aši ale spolupracujete s LaRitmou, pokud se nemýlím?

Za ty dva roky se na trzích prostřídala řada umělců, hudebníků atd. Za každého z nich jsem moc rád, ale na druhou stranu jsem moc vděčný za novou velmi příjemnou a plodnou spolupráci právě s LaRitmou.

Jak byste zhodnotil teď po Vánocích průběh a úspěšnost Ašských adventních trhů?

Co se týče adventních trhů, nabilo mě to určitým množstvím energie, protože to dopadlo nad rámec očekávání. Na druhou stranu jsem si ověřil, že s ašskými trhy klasickými to nemá náročností nic moc společného, protože tam na Vás čeká řada zákeřností, které člověk musí řešit a které při běžných trzích prostě neřeším.

Můžu dát příklad v tom, že ve chvíli, kdy vám během roku, vypadne stánkař, tak abyste zaplnili jeho místo, máte nepřeberné množství možností. Ale v čase adventním není skoro nikdo k dispozici. Když třeba vypadne trdelník, náhradu prostě neseženete. Stánkaři jsou zarezervovaní měsíce dopředu.

Abychom to tady oživili, pozval jsem stánkaře z celé České republiky, aby ten záběr byl co největší. Nejvzdálenější byl stánkař z Hradce Králové.

Celkový výsledek byl pro mě jako pro spolupořadatele velmi potěšující. Je nutné říct, že ze strany všech pořadatelů Adventních trhů to byla obrovská oběť. Tím, že se trhy konaly i přes čas Vánoc, tak kompletně celý prosinec máte co se týká soukromého života utrum. A to opravdu doslova. Neřešíte nic jiného než trhy. Je to velká oběť, ale ve chvíli, kdy víte, že to má smysl, tak z toho máte velkou radost.

Mně osobně se moc líbilo, že jsme se v Aši začali konečně na náměstí opravdu s lidmi potkávat....

Mám rád ten pocit, kdy máte všechno vyřešeno, všechno se tak nějak rozjede. Doslova miluju ten pohled na spokojené Ašáky. V tu chvíli se zastavím, zasním, divám se kolem sebe a pozoruju, jak se to komu líbí nebo ne. To je potom neuvěřitelně krásný pocit a taky důvod, proč to děláme.

Co se Vám líbilo nejvíce?

To, jaká tam vznikla atmosféra. Je to něco nepopsatelného, co jde jen těžko slovy vyjádřit. Ve chvíli, kdy jste byla na tom místě, tak Vám bylo prostě dobře.

Máme po Vánocích a některé stánky zůstávají stále na Poštovním náměstí. Budou tedy využívány i pro další akce během celého roku?

Původní záměr města byl stánky umístit do skladu pod Střelnicí, ale s Petrem Všetečkou, ředitelem LaRitmy, nás napadlo, že by bylo fajn nechat ty stánky na Poštovním náměstí. Budou fungovat například i jako zázemí pro prodejce, kteří nemají svou vlastní provozovnu, a zároveň nám náměstí z jedné strany hezky uzavřou.

Vrátila bych se ještě k Vaší spolupráci s LaRitmou. Vnímáte ji tedy pozitivně?

Ano, to každopádně. Spolupráce mě velmi potěšila, protože si myslím, že jsme se dokázali na všem dohodnout. Každý jsme přinesli nějaký pohled na věc, se vzájemným respektem a bez jediného sporu. Fungovala mezi námi opravdu velmi pěkná chemie. Každý jsme měli stanovené své úkoly a ve chvíli, kdy bylo nutno někde zabrat, tak jsme společně zabrali. Bourali jsme spolu pódium, stavěli spolu zázemí, sbírali odpadky a byli jsme rádi, že se máme.

Naopak potom v lednu, po tom zápřahu v prosinci, kdy to všechno ustalo, začalo se nám najednou po sobě stýskat. Byli jsme zvyklí na každodenní kontakt a najednou nic. A tak mě napadlo někdy na konci ledna, uspořádat zabijačkové hody, které v Aši nikdy nebyly. Zavolal jsem Petrovi Všetečkovi, jestli by dokázal zajistit kulturní program, a já že bych se opět postaral o organizaci trhovců a prodejců. Znovu jsme využili Petru Blaženkou a paní Šochovou. Obě k tématu připravily program. Petra Blaženková pohádku Tři prasátka a paní Šochová výstavu Masopust, plesy a šibřinky.

V podstatě jsme zorganizovali „rychloakci“, která se podle mě velmi povedla.

Ano, to můžu potvrdit. Na Poštovní náměstí opravdu opět dorazila spousta Ašáků. Já jsem bohužel přišla pozdě a už na mě nic nezbylo. Jak je to možné? (smích)

Všichni prodejci se mě samozřejmě ptali, kolik „zásob“ mají připravit. Je to hodně složité a záleží na mnoha faktorech. Už jen třeba předpověď počasí. Původně mělo celou sobotu pršet. Řekl jsem jim, že to jsou úplně první zabijačkové hody, které v Aši děláme, a já nemám číslo, ze kterého bych mohl vycházet. Opravdu jsem netušil, jestli přijde sto nebo tisíc lidí. Slyšeli ode mě věty typu – je to na vás. Bude mě moc mrzet, když neprodáte, ale zrovna tak mě bude mrzet, když všechno vyprodáte.

Rozhodně jsem nepředpokládal, a to snad nikdo, že opravdu od deseti hodin od rána budou všude fronty. Řemeslný pekař, který k nám jezdí z Kynšperka a Aš si velmi oblíbil, měl vyprodáno za dvě hodiny. A to měl napečeno opravdu hodně. Přivezl spousty přepravek a já jsem jen koukal, jak postupně z pultu přepravky ubírá. Řekl nám, že Aš je v tomto raritní, že tohle se mu prostě nestává. Pro příště tedy už víme, na co se připravit. Ale jak jsem říkal, stačí drobná věc, jako je počasí, a těch lidí přijde polovina.

Máte představu, kolik lidí si přišlo Zabijačkové hody užít?

Podle porcí jídel, která byla připravena, odhadujeme, že přišlo přes tisíc lidí, což je na Aš naprosto neuvěřitelné číslo.

Jaká byla skladba a jak jste vybírali konkrétní prodejce?

Na Zabijačkové hody jsem převzal koncept Ašských trhů, které jsou postavené tak, že Ašáci mají přednost. Pro mě, jako pro Ašáka, je prioritou to, aby trhy byly hlavně pro ašské občany, kteří si mohou nakoupit jinde než v obchodních domech. Dále aby zaplnili náměstí, které jim patří, a aby to náměstí bylo místem, kde se dá příjemně trávit čas. Zároveň ale ten koncept odpovídá tomu, aby to bylo i místo, kde můžou prodávat ašští podnikatelé. Aby měli svoje bezpečné útočiště, které jim doslova patří, a věděli, že zde mají otevřené dveře. Proto jim i různými způsoby vycházíme vstříc. Pro mě má vždy ašský podnikatel přednost.
Jsem přesvědčený o tom, že ačkoliv právě proběhly na Facebooku narážky na to, že jsme udělali zabíjačkové hody bez vyhlášených řeznictví, tak já jsem z vlastní zkušenosti přesvědčený o tom, že lidem, kterým jsme to svěřili a dali jim důvěru, tak to připravili opravdu extrémně dobře a já za ně dám ruku do ohně. Jsem přesvědčen, že každý, kdo měl možnost od nich ochutnat, mohl říct, že to byly opravdu lahůdky rovné mistrů. Opravdu se nemáme za co stydět.

Někteří lidé mají například Lidový dům zakódovaný jako pivní nálevnu. Tu hospodu ale vlastní člověk, který si zakládá na kvalitě, kterou nepřenáší jenom do piva, ale i do jídla, které připravuje. Připravuje je s láskou, a to se potom na tom všem projevuje. Dále co se týče například restaurace U Nudle, tak tuhle restauraci vede, řekl bych, až mistr kuchař. Mně osobně se nikdy nestalo, že by mi u nich nechutnalo.
Ale co tím chci říct. Je to další člověk, který má možnost se svým vzděláním a se svým umem, jít například do Německa a pracovat tam za úplně jiné peníze. Je to ale člověk, který zůstal v Aši, podniká v ašském prostředí a je skoro naší povinností mu za to nějakým způsobem poděkovat.

Rád bych také zmínil pana Petráka z Podhradí. Připravuje rybí lahůdky, které v kraji nemají obdoby. Dělá je v domácím prostředí, ve své rodinné firmě, na farmě, kterou si sám od základů vybudoval a dává do toho srdce.

Tihle lidé jsou všichni srdcaři. Někomu možná může vadit, že právě oni dostali na starosti hody. Nemají sice na svých krámcích napsáno „řeznictví“, ale ty pochutiny a lahůdky, které k tomu patří, připraví stejně dobře, ne-li lépe, než kterékoli „vyhlášené řeznictví“ a jsou naši.

Na co se můžeme těšit příště?

V sobotu 23. března, nabití energií z vepřových hodů, chystáme tzv. Velikonoční hodování opět na Poštovním náměstí. Bude možné nakoupit mimo dobrého jídla a pití různé velikonoční dekorace a podobně. Budou tam stánky pro děti, máme připravené akce pro děti. Nyní, už ve spolupráci s LaRitmou, chystáme již třetí ročník Ašských trhů. Letos budou vždy umístěny na různorodých místech jako například Poštovní náměstí, park Historie, v zahradách muzea, kde plánujeme historické trhy, které budou v září.
Povedlo se nám přesvědčit vedení města uspořádat trhy k výročí ašské rozhledny, která letos slaví 120 let. V červenci budeme dělat tyto trhy přímo v bezprostřední blízkosti věže. V plánu je postavit tam pódium, na kterém bude koncert a přítomné taky čeká překvapení.

Moc se na to těším, bude to, doufám, nejen pro mě neskutečný zážitek.

Taky se moc těším, děkuji za příjemný rozhovor a přeji Vám spoustu spokojených Ašáků.

Irena Benešová

Foto: Irena Benešová, Miroslav Urban a archiv Tomáše Rudolfa

(Rozhovor vyšel v některém z minulých vydání Listů Ašska)